Planu!

Na Stadionu desetiletí ve Varšavě se dne 8. září 1968 konají tradiční celostátní dožínky.

Mezi účastníky stojí i devětapadesátiletý účetní Ryszard Siwiec. V ruce drží aktovku. Tanečnice polonézy vybíhají na prostranství. Ryszard Siwiec se polije ředidlem, rozhodí kolem sebe letáky, škrtne sirkou a s výkřikem "Protestuji!" se zapálí.
Čtyři dny nato podlehne v nemocnici zraněním.
Jeho žena Maria je zavázána mlčenlivostí. O přičině smrti nemůže informovat ani své děti.
Parte uvádí, že Ryszard Siwiec podlehl krátkodobé těžké nemoci. Komunistické garnituře se podaří jeho čin utajit.

První živá pochodeň na protest proti okupaci Československa paradoxně nevzplála v Československu, ale v Polsku. Následovali Jan Palach, Jan Zajíc, Evžen Plocek a další.

Inscenace se zabývá fenoménem živých pochodní, principem sebeobětování. Pokládá otázku, k čemu nás jako společnost zavazuje fakt, že pro nás někdo dobrovolně podstoupí utrpení a obětuje vlastní život.

Co všechno člověk podstoupí, aby mohl žít a zemřít sám se sebou?